Nejlepší je, když žádná pravidla nejsou. Nejlepší je dodržovat čestné slovo, žít ve světě, kde platí, co se řekne. Ale čas od času se najde nějaká skupina lidí, která začne zneužívat skupinu jinou – z toho vzniknou tahanice a nakonec do tohoto prostoru vstoupí stát a nadiktuje pro obě skupiny pravidla. Tak byla postupně vytvořena pravidla obchodování – určující přiměřenou cenu, povinnost dodržovat stanovenou otevírací dobu, složení, povinnou záruku atd. Ale i tato pravidla přinášejí svůj očekávaný efekt jen do té míry, do jaké je chceme dodržovat, bereme je za své. Výrobce, který je povinen uvádět údaje o složení výrobku zvolí písmo, které nejde běžným okem přečíst, kdejaký vykuk z obou stran prodejního pultu se snaží zneužít záruční doby atd.

Spotřebitelské právo je zaměřeno především na ty, kteří jsou nejslabší – ty má ochraňovat. A pak na ty, kteří jsou dominantní – ty má nutit, aby brali ohledy na slabé. Ve výsledku ale záleží na tom, jestli celé toto téma vezme „vážně“ velká většina těch, kdo tvoří spotřebitelský střed. Odpovědné spotřebitelské chování odměňuje ty firmy, které nemanipulují a snaží se vyjít se spotřebiteli slušně. To ale znamená vzít na sebe jistou míru nepohodlí, nekupovat to, co se nabízí na prvním regálu, co je nejlacinější a právě ve slevě atd. To, co se dostane až ke kontrolám, inspekcím, soudům, sankcím, je jen vrcholek ledovce a samo o sobě celkové změny ve spotřebitelském klimatu nepřinese. Jde hlavně o to, aby lidé o svém jednání přemýšleli a odpovědně se rozhodovali.