Někteří si ještě pamatují doby, kdy lidé dostávali výplatu každý týden a pak se v sobotu po práci leckde v hospodách hrálo až do rána. Pak nastala dlouhá doba měsíčních platů, záloh a dobírek vnucených celé společnosti napříč všem společenským a zaměstnaneckým strukturám. I když něco z toho dožívá dodnes, nástup platebních karet prakticky vyřadil tyto cykly ze hry. Sdružené inkaso odstranilo starost o běžné platby a tak se z osobních financí stal problém spoření, zadlužování či kapesného, tj. peněz, které máme na každodenní spotřebu, a těch je zpravidla méně, než by se nám jevilo přiměřené.

Můžou za to geny, fakt nemůžu ráno vstávat, nejde to, nesoustředím se, to je fyziologická predispozice. A taky společnost se na mě podepsala, skutečně, tolik zlozvyků jsem se naučil ještě dřív, než jsem tomu stačil zabránit. A těch frustrací – otec se choval nemožně a matka ještě hůř, ve třídě jsem zažil šikanu, učitelky – ty mi nerozuměly, vůbec nerozvíjely mou osobnost.… Ano, slovo odpovědnost znám – společnost má odpovědnost, aby se o mne postarala, vždyť jsem její produkt…

Nejlepší je, když žádná pravidla nejsou. Nejlepší je dodržovat čestné slovo, žít ve světě, kde platí, co se řekne. Ale čas od času se najde nějaká skupina lidí, která začne zneužívat skupinu jinou – z toho vzniknou tahanice a nakonec do tohoto prostoru vstoupí stát a nadiktuje pro obě skupiny pravidla. Tak byla postupně vytvořena pravidla obchodování – určující přiměřenou cenu, povinnost dodržovat stanovenou otevírací dobu, složení, povinnou záruku atd. Ale i tato pravidla přinášejí svůj očekávaný efekt jen do té míry, do jaké je chceme dodržovat, bereme je za své. Výrobce, který je povinen uvádět údaje o složení výrobku zvolí písmo, které nejde běžným okem přečíst, kdejaký vykuk z obou stran prodejního pultu se snaží zneužít záruční doby atd.

V jedné knize se hlavní hrdinka dobere přezdívky „Zobliga“, protože se takto stále představuje: „Já jsem z obliga“. Ale je třeba vidět, že nikdo z nás tak úplně není „bez závazku“. To je totiž skoro přesný překlad. Toto použití je prokázáno už ve starém Řecku. Prométheus byl přikován na skále, obligatus, stejně tak, jako je někdo spoután přísahou.